neděle 16. června 2013

Jak to bylo?

Tak prďola mi před chvilkou usnul, tak jsem si řekla, že bych se už mohla pustit do toho článku, který jsem vám slíbila. Ten den jsem necítila absolutně žádné náznaky, že by se něco chystalo k porodu. V sobotu ráno jsem šla k babče, protože jsem měla v deset kontrolu v Ostrově a jelikož byl víkend, tak autobusy jezdily dost mizerně, takže mě tam Mirka hodila. Kdo mohl tušit, že za několik hodin tam pojedeme znova =D. 

U doktorky všechno v pořádku, takže jsem zase jely zpátky a já jsem až do odpoledne byla u babči. Pak cestou zpátky jsem se ještě stavila nakoupit a pak jsem už dorazila domu. To mohlo být asi tak kolem šestý nebo sedmý večer. Když jsem dorazila, tak jsem si dala horkou vanu, abych prďolu popohnala ven a ještě jsem hledala různé babské rady na netu, jak to všechno urychlit, protože jsem už měla po termínu. Po vaně jsem zakotvila u televize, kde jsem se koukala na Šifru Mistra Leonarda a u toho se cpala, ale tedy pořádně. Nějak mě honila mlsná, takže to šlo jedno za druhým =D. Každopádně, někdy kolem desátý jsem občas začala cítit menší bolest v podbřišku, která se po několika minutách opakovala. Moc jsem tomu nedávala, protože už několikrát předtím jsem si dávala horkou vanu, takže mě ani náhodou nenapadlo, že by to už mohlo být ono.

Šifru jsem nakonec dokoukala a šla jsem si dát ještě jednu vanu, protože se říká, že jestli už opravdu porod začíná, tak se to tím ještě víc rozjede a kdyby to byli jen poslíčci, tak to zmizí. Po druhé vaně žádná extra velká změna nenastala, takže jsem se převlíkla, zalehla a usnula jsem někdy kolem půlnoci. Chvíli před druhou hodinou ráno jsem se vzbudila a koukla na mobil kolik je hodin a najednou jsem ucítila mokro, tak jsem vstala a šla na záchod. Hned mě nenapadlo, že by to mohla být plodová voda, ale jak se pak ukázalo, tak to ona byla. Nebylo to žádné velké množství, protože mi odtékala postupně, takže ani v posteli mokro nebylo a vytírat jsem taky nic nemusela =D. 

Ještě chvilku jsem váhala a šla jsem ještě pro radu za holkami z jedněch stránek, kde jsem ale nečekala horu rad, protože to bylo ve dvě ráno, ale naštěstí se jedna dušička našla, která byla vzhůru a konstatovali jsme, že by to tedy opravdu plodovka být mohla, takže jsem šmátla po mobilu a volala Mirce, že je to tedy asi tady =D. Než Mirka přijela, tak jsem si dobalila posledních pár drobností do tašky a ještě jsem si řekla, že bych taky trochu ze sebe mohla udělat člověka, takže jsem se jen tak rychle nalíčila (ve výsledku to bylo stejně zbytečný). Já vím, asi si teď ťukáte na čelo, co jsem za blázna, že rodím a mezi tím se ještě radši namaluji =D. 

Jelikož Ostrov není nijak daleko, tak jsme tam byly za chvíli. Nějakou dobu jsme čekaly než nás někdo pustí pak nahoře, ale tak kdo by se divil v tuhle hodinu. Nakonec nás pustili, se mnou doktorka sepsala ještě pár papírů a pak vyšetřila a konstatovala, že to byla opravdu plodová voda, takže se bude rodit. V tu dobu už kontrakce začaly sílit, ale ještě se to v celku dalo vydržet. Po ultrazvuku a natočení srdíčka prcka mě dali na pokoj, kde už zbývalo jen čekat. Musím říct, že v tu chvíli jsem byla vážně ráda, že jsem tam nemusela být sama a že tam Mirka se mnou zůstala. Unavená jsem byla jak nevím co a nejradši bych to tam zalomila. Jak šla hodina po hodině, tak bolesti začali být opravdu bolesti a už jsem každou kontrakci musela prodýchávat.

V dobu, kdy už jsem se u každé kroutila přišla sestra, že ještě znova natočí mimčo, takže jsem si musela lehnout, což bylo ještě horší. Celou dobu jsem si tam hopsala na míči, kde se to tak nějak dalo vydržet, ale to ležení byl fakt masakr. Ke konci už jsem normálně musela sestřičku ukecat, aby to už vypnula, protože se to v leže nedalo vydržet nějakých 20 minut. Potom mě už přešoupli na porodní sál, kde jsem strávila poslední tak dvě hoďky nebo hoďku a půl ve strašných a dost bolestivých kontrakcích, který jsem měla pomalu každou chvíli. Kolikrát jsem i už řekla, že to balim a jdu domu, že tohle tedy nedám =D. No, nic jiného mi ale bohužel nezbývalo. 

Upřímně, tak poslední hodina byla opravdu masakr. Takovou bolest jsem nikdy nezažila a už snad ani zažít nechci. Nakonec jsem se pak vydrápala na to lehátko (nevím, jak se to přesně nazývá =D) a už jsem mohla tlačit. Nějaké podrobné detaily tady vypisovat asi určitě nebudu =D, ale po několika zatlačení byl KONEČNĚ prcek venku. Přiznám se hned bez mučení, že jsem si u toho tlačení i několikrát solidně zakřičela, ale to jinak prostě nešlo =D. Teď už se tomu i směji, ale v tu chvíli mi do smíchu moc nebylo.

No, prcek na svět vykoukl v neděli (9. 6.) v 7:55 s 51cm a 3270g a to jak mi ho hned položili na břicho, bylo něco nepopsatelného. Vážně nevím k čemu to přirovnat. Byl to neuvěřitelný pocit štěstí a radosti a hlavně úlevy, že je všechno v pořádku a za mnou. Pak si prcka vzali, aby ho zvážili, změřili a osušili a pak jsem ho měla už pro sebe. Nejdřív ho ještě dostala Mirka na chování, protože mě tam ještě dělali takové ty nezbytné zákroky =D. 

Závěrem nutno říci, že teď zpětně se to přežít dá a tu bolest docela rychle zapomenete a to kort, když se kouknu do postýlky na toho bobíska, kterého tam mám. Velké díky patří také Mirce, bez které bych se tam hlavně ani nedostala =D, ale taky za to, že to celé absolvovala se mnou.





19 komentářů:

  1. pěkně jsi napsala článek. Jsi statečná, že jsi vše zvládla a moc ti to přeju! Moc pěkná fotka! A jak se prcek vlastně jmenuje? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Upřímně?..Porod mě děsí čím dál víc, protože to co slyším od těch co posldední dobou absolvovali porod, tak mám dost mindrák, tedy ne že bych plánovala mimino ale taky se dost bojím až to jednou přijde že mi bude často zle..
    Jinak Vám to hrozně sluší a že jsi to tak krásně zvládla, věřím že to miminko pak vynahradí všechnu bolest :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem se ho taky bála jak čert kříže, ale dá se to přežít ;). Jen mám jednu radu a to až jednou budeš těhotná, tak se za nic na světě nekoukej na žádný porody, protože já tu blbost udělala a pak jsem se bála ještě víc =D.

      Vymazat
    2. Já na to koukala asi před půl rokem, z toho jsem asi na měsíc usoudila, že to nikdy nechci zažít :D

      Vymazat
  3. To je hezkééé! Gratuluji, ale mohla jsi nám říct, jak se prcek jmenuje :))

    OdpovědětVymazat
  4. ještě jednou ti strašně moc gratuluji, jsi holka statečná a já tu skoro bulím, jak je to dojemný :-)
    tak ať si pořádná, šikovná matka a ať se má prcek krásně :-)) a těším se na další články! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Jééé, jsem na jméno úplně zapomněla =D. Prcek se jmenuje Lukášek =).

    OdpovědětVymazat
  6. Wáu gratuluji k maličkému! Jsi skvělá že si to zvládla, máš můj obdiv :) Parádní článek :)

    OdpovědětVymazat
  7. Páni, nevim co říct, jsi úžasná jak jsi to zvládla a jakýho máš úžasnýho vlasatýho chlapečka. Hrozně ti tu radost přeju a teď se sama porodu taky bojím :D nikdy mi nikdo nevyprávěl jaké to je, ani mamka. Možná jsem to radši nechtěla slyšet :D Ale ten prcek za to stojí. Ale stejně je to nespravedlivý, chlapům bych to taky přála :D Když jsem byla malá tak jsem si řikala, že to je rozdělený, že chlapi musej na vojnu a že ženský roděj :D jenže to jsem byla ještě naivní dítě a dneska už to neplatí a kolikrát ani chlapi nejsou chlapi, ale my ženský jsme v těhle chvílích silnější než 10 chlapů dohromady :) Tak hodně štěstí a těším se na další zážitky s Lukáškem.

    OdpovědětVymazat
  8. To je hrozně krásné.. :')) Ještě jednou moc gratuluji!:)

    OdpovědětVymazat
  9. Krásně jsi to napsala, je dobře, že jsi ty a i Lukášek v pořádku a že to všechno proběhlo dá se říct tak hladce :) Těším se, až se tu objeví tvoje zážitky s ním, fotky a hlavně časem pokroky, které bude Lukášek dělat :)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc gratuluji! Je z tebe krásná maminka a prckovi to taky hrozně sluší :)) Přeji Tobě i Lukáškovi hodně štěstíčka! :)

    OdpovědětVymazat
  11. Lukáško, to je krásne meno :)
    na fotke ste obaja krásni, vyzeráš taká šťastná.
    a ešte raz gratulujem! :)

    OdpovědětVymazat
  12. Můžu se zeptat, kde bydlíš? Myslím jestli s rodiči, prarodiči, sourozenci nebo tak... protože si neumím představit, že bych začala rodit a ještě musela volat nějaké kamarádce (nevím, kdo je Mirka :D ?)
    Jinak malý i ty vypadáte spokojeně a moc Ti to přeju! :)))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bydlím s otcem mimča a Mirka je příbuzná, která bydlí ve stejném městě, takže nevidím nic špatného na tom, že jsem s ní byla domluvená, že mě odveze, když je to pár minut a jinak děkuji.

      Vymazat
    2. To je supr, že bydlíš s tátou Lukáška :) a nic špatného na tom samozřejmě není, tak jsem to nemyslela :D já jen nevěděla, jak to je.. a není vůbec zač..! Snad je malý hodňučký :)

      Vymazat
  13. Úžasný článek :) ať se máte oba dva moc krásně <3

    OdpovědětVymazat
  14. Ahoj.
    Jak se jmenuje článek,kde jsi oznamovala,že jsi těhotná? Díky...

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...